Historické osobnosti

 

Páter Gerard Jan Nýdl

převor Vyšebrodského kláštera

Jeho rodištěm bylo Úsilné, dříve Voselno, malá ves na okraji Českých Budějovic. Zde hospodařil od ne paměti rod Nýdlů, jak svědčí zápisy až ze šestnáctého století, i jméno blízkého lesa. Zde vyrůstal Jan jako prostřední ze tří dětí úsilenského hospodáře Víta Nýdla. Studoval na biskupském semináři v Č. Budějovicích a jako člen cisterciánského řádu ve Vyšším Brodě přijal řádové jméno Gerard. Po vysvěcení na kněze kaplanoval na různých klášterních farách a strávil zejména řadu let na ve Střížově. Pak se vrátil do kláštera ve Vyšším Brodě, kde zpočátku vedl řádové hospodářství, zejména správu lesů. Když mu později byly svěřeny do péče knihovny a sbírky kláštera, nemohl býti nikdo lépe na svém místě než on. O knihách a sbírkách vyšebrodského kláštera vyprávěl vždy s radostí a láskou a rád vzpomínal na vzácné hosty, kteří přicházeli zhlídnout knihovnu i obrazy a sbírky ne z pouhé zvědavosti, ale se skutečným uměleckým zájmem a schopností je ocenit. Tak navázal i četná krásná a pevná přátelství, nikdy například neopomenul při svém příjezdu do Prahy navštívit kancléře Šámala, jehož přátelství, rovněž uzavřeného při prohlídkách vzácností vyšebrodského kláštera, si vysoce vážil.

Tak klidně plynul tok jeho života až do podzimu 1938, který smetl klid všech lidí dobré vůle. V té době odvezl převor páter Gerard Jan Nýdl pasionál, Madonu a Závišův kříž do bezpečí Prahy, aby po zabrání "Sudet" musel na rozkaz Němců opět do Prahy pro tyto poklady, aby byly navráceny klášteru, tehdy již nalézajícímu se v "Říši". Události měly rychlí spád. Zatčení opata lineckým gestapem, ostřelování kláštera, zabrání "Sudet", zřízení vnucené správy, to vše následovalo rychle za sebou. Na jaře 1941 byl celý konvent rozpuštěn, movitý i nemovitý majetek zkonfiskován a nastoupila osobní persekuce, které neušel ani převor páter Gerard Jan Nýdl. Výsledkem mnoha "výslechů" gestapem bylo, že jednoho dne na jaře 1941 přišel do svého rodiště ke své provdané sestře člověk zcela fyzicky i duševně zhroucený, aby zde dožil, co ještě k dožití zbývalo. Ale ani tehdy nebyl konec jeho útrapám. Byl znovu a znovu vyslýchán gestapem a vracel se vždy ztýraný na duchu i na těle. Trpěl mnoho, ale neztěžoval si, nenaříkal a měl strach o ty , ke kterým se v největší nouzi uchýlil, aby jim svou přítomností nepřivodil muka, která sám tak statečně snášel a o nichž odpíral hovořit. Dotrpěl 17. Srpna 1943 v českobudějovické nemocnici ve věku 68 let.

Jan Raffael Schuster

jihočeský malíř

Významný jihočeský malíř Jan Raffael Schuster začínal svoji učitelskou dráhu právě ve škole ve Voselnu, dnes je to Úsilné. Narodil se 22. Října 1888 v Březnici. Po studiích nastoupil jako dvacetiletý mladý muž v září 1908 na dvojtřídce v tehdejší Voselnu, kde působil téměř 4 roky než byl v roce 1912 přeložen do Zlivi. Velmi rád na svoji "první štaci" vzpomínal, jak přiznává ve svém článku v Jihočeské pravdě u příležitosti Dne učitelů v roce 1978. Učil druhou třídu, do které bylo zapsáno téměř sto dětí a když se 1. Listopadu všichni žáci školy sešli, nebylo ve třídě k hnutí. Do prvního listopadu chodili totiž do školy jen ti, kteří neměli tak zvanou úlevu. Žáci od 12 do 14 let, kterým to úřady povolily, pomáhat rodičům v zemědělství. Denně chodíval pěšky z Českých Budějovic, děti na něj pravidelně na cestě čekaly, aby jej mohly doprovodit, dokonce mu v prvních dnech, než jim to zakázal, chtěly i políbit ruku.

V Úsilném měl také i svoji lásku, ale nedopadlo to dobře, provdala se za rolníka ve větší usedlosti. Mnohé z žáků z Úsilného učil mnohem později na tehdejší měšťanské škole v Českých Budějovicích, vždy se hlásil k Voselnu a vyptával se na jejich rodiče, které on sám v Úsilném učil. Měl výbornou paměť. Často byl vídán na hrázi rybníka Čertíka mezi Nemanicemi a Úsilným či na jiném místě při jeho malířské práci. On sám ve svých vzpomínkách ve zmíněném článku v Jihočeské pravdě v roce 1978 jako devadesátiletý kantor uvádí : "I když jsem byl z Úsilného léta pryč, nikdy jsem na svou první štaci nezapomněl a ještě před několika léty jsem maloval jeden tamní motiv."

Josef Bartuška

pedagog, básník, spisovatel, hudebník, grafik

V Úsilném tehdejší Voselnu se narodil významný pedagog, básník, spisovatel, hudebník, grafik i fotograf Josef Bartuška. Světlo světa spatřil 28. Května 1898 jako prvorozený syn v rodině řídícího učitele. Na obecní škole ho vyučoval Jan Schuster, pozdější významný jihočeský malíř. Po studiích učitelského ústavu, působil Josef Bartuška jako učitel v letech 1922 - 1924 na obecní škole v Úsilném, kde se věnoval mimo jiné divadelní činnosti jak s dětmi tak i v ochotnickém a vzdělávacím spolku Čechoslovák. Byl iniciátorem vydávání místního časopisu "Jitřenka", kde byly uveřejněny jeho první básně, próza, ale i jeho lynority. Vedl děti k výtvarné činnosti, například před ukončením školního roku v roce 1924 uspořádal pro děti a hlavně pro veřejnost výstavu výkresů, chlapeckých a dívčích ročních prací, kde byly zastoupeny všechny tři třídy, z čehož bylo jasně vidět postup celé práce na škole. Od září 1924 byl Josef Bartuška přeložen na menšinovou školu do Českých Velenic, kde působil 6 roků. Od roku 1930 do roku 1942 byl ve Vrátě u Českých Budějovic a pak zakotvil trvale na škole v Rudolfově. Zde přineslo jeho působení pozoruhodné výsledky.

Neměl v úmyslu vychovávat z dětí umělce, ale člověka s kladným vztahem k výtvarné kultuře a k umění všeobecně. Bartuškovi školáci malovali nejrůznějšími technikami i modelovali, zavedl i malbu krycími barvami na sklo. Bartuškovým vynálezem bylo i kresba mýdlem. Pedagogické úspěchy Josefa Bartušky se dlouho neutajily. E.F.Burian umožnil v divadle D - 48 v Praze výstavu malůvek rudolfovských dětí. Zdařilé, dětmi malované obrázky posílal Josef Bartuška na nejrůznější soutěže v různých koutech světa. I do vzdálené Guatemaly. Malůvky rudolfovských dětí se dostaly i na stránky zahraničních časopisů. Nejvýznamnějším úspěchem bylo, když Josef Bartuška přišel na nápad poslat kresby svých žáků tehdy ještě mladému Dětskému fondu OSN - UNICEF. Něco jako děti dětem. UNICEF pak použil malůvku Bartuškovy sedmileté žákyně Jitky Samkové, znázorňující děti, tančící pod staročeskou májkou, pro tisk svého propagačního plakátu. Následně pak i pro vytištění v mnohamiliónovém nákladu své první novoročenky Peace on Earth - Good Will ( Mír na zemi - Dobrou vůli ). Tak zásluhou nápadu jihočeského kantora a jedné malůvky sedmileté Jitky Samkové získala akce fondu UNICEF pro své humanitarní působení velkou část finančních prostředků v podobě mnoha desítek miliónů dolarů.

František Hrubý

akademický malíř

Narodil se 30. září 1916 jako prvorozený syn Jakuba Hrubého na usedlosti č. 9 v Úsilném. Po studia na obchodní škole nastoupil jako úředník do mlékárenského družstva v Českých Budějovicích. Jeho zálibou však bylo malování. Teprve po druhé světové válce mohl v roce 1946 zahájit studia na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl přijat na obor krajinářství k profesoru Otakaru Nejedlému. V roce 1950 -1951 ještě absolvoval na AVU grafickou školu u profesora Silovského. V roce 1948 se oženil s Vlastou Kloudovou z Hroznějovic, v roce 1949 se narodila dcera Vlasta. Po studiích v roce 1951 se vrátil do Úsilného. To však již působila totalitní moc a on jako "kulacký synek" nebyl žádoucí ve Sdružení jihočeských výtvarníků. Jeho bratr Václav HSrubý, který hospodařil na zděděném gruntu byl v roce 1953 vystěhován z Jižních Čech, vězněn pro neplnění dodávky zemědělských produktů. Proto byl akademický malíř František Hrubý nucen pracovat v různých místech, která nikterak neodpovídala jeho kvalifikaci získané studiem na Akademii výtvarných umění. Nejprve pracoval v Geodézii v Českých Budějovicích, kde kreslil mapy, pak v Družstevním propagačním podniku v Mladém jako tiskař a naposledy v Okresním kulturním středisku též jako tiskař na ofsetových strojích.

V mládí před druhou světovou válkou se věnoval také fotbalu, sám hrál, ale vynikl především jako skvělý organizátor ve fotbalovém klubu SK Nemanice. V roce 1970 se aktivně podílel na založení sportovního klubu SK Úsilné, kde plně uplatnil své zkušenosti a organizátorské schopnosti ve funkci jednatele. Od roku 1954 se trvale a s maximálním nasazením věnoval národopisu. Byl u zrodu souboru písní a tanců Lučína v úsilném, kterému věnoval spoustu snad veškerý svůj volný čas. Jeho zásluhou bylo, že soubor vystupoval v originálních doudlebských krojích, které sám pro členy souboru po vesnicích sháněl, mnohdy je vyměnil za své obrazy. Má velký podíl na úspěchu souboru Lučina. Svou příkladnou houževnatostí dovedl získat mnoho mladých lidí pro práci v souboru. Patřil do kategorie "pábitelů", miloval folklór a vše s tímto spojené. Zemřel náhle 23. října 1972 ve věku 56 let. Všechny jeho písničky zůstaly nedopsány ...

Bohumil Němec

Fotbalový brankář SK České Budějovice

Bohumil Němec, rodák z Úsilného byl jedním z těch, kterým se podařilo být u toho a podílet se na velkém úspěchu jihočeské kopané, když fotbalový klub SK České Budějovice v roce 1947 vyhrál divizi i postup do prvé ligy kopané. Branku černobílých tehdy hájil právě Bohumil Němec. Narodil se 20. února 1922 v úsilném, kde také po celý život bydlel. Zemřel 2. března 1991 ve věku 69 let. Svoji fotbalovou kariéru zahájil v roce 1936 v žákovském družstvu SK Nemanice. Po dvou letech začal hrát v dorosteneckém družstvu. Pro jeho tělesnou vyspělost a hlavně pro jeho talent byl brzy zařazen do družstva dospělých. Hrál nejdříve v záloze, než se dostal vlastně omylem do branky, která mu pak byla přisouzena na dlouhá léta. Stalo se, že jednou chyběl na zápase brankář a jak bývalo zvykem, musel do branky ten nejmladší. To se opakovalo několikrát, až kapitán Bicek řekl : "Obleč se do brankářského a už zůstaneš chytat natrvalo!" A tak se stal Bohumil Němec brankářem.

Po druhé světové válce v roce 1945 odchází do divizního klubu SK České Budějovice, které mělo tehdy hřiště u plynárny. Zde si musel zvykat na docela jiný režim, na náročný a speciální trénink pro brankáře. Postupně se vypracoval na dobrého a spolehlivého strážce fotbalové branky, což mu umožnilo zaujmout stabilní místo v mužstvu, které bojovalo o postup do ligy. To se také tehdejšímu mužstvu SK České Budějovice v roce 1947 podařilo, na čemž má svoji zásluhu i brankář Bohumil Němec - rodák z Úsilného. Dokladem toho může být i hodnocení výkonu brankáře v tehdejším tisku např. o zápase s Olympií Plzeň (5 : 1) se mimo jiné psalo ... "SK České Budějovice měly v brance výborného Němce ...". O místním derby SK České Budějovice - Meteor České Budějovice (2 : 2) jsme mohli číst ... "Muzikář střílel penaltu, avšak Němec bezvadným způsobem vyrazil míč na roh ...", dále pak ... "Z mužstva SK České Budějovice zahrál jako vždy na Meteor výborně Němec ..." Podobných hodnocení lze uvádět celou řadu. SK České Budějovice se v první lize udržely pouze jeden rok, pak hrály druhou ligu. Zpět do první ligy se probojovaly až v roce 1984.

Ve fotbalovém oddílu SK České Budějovice poznal Bohumil Němec mnoho kamarádů - spoluhráčů, rád vzpomínal na Johna, Zemana, Příbka, Huleho, Kubeše, Freiberka, Poláka, Hemelíka, Chudobu, Nováka, Turka, Beneše, Ondoka a další. Jako trenéra poznal Edu Raina, Hromadníka, Hroneše a Vytlačila, pozdějšího trenéra národního mužstva. V roce 1957 se vrátil do svého rodného klubu SK Nemanice, kde ještě několik let hrál I. B. třídu. Od roku 1962 trénoval po tři roky SK Hrdějovice. Při založení SK Úsilné v roce 1970 se stává předsedou Tělovýchovné jednoty, později jednatelem. Má velkou zásluhu na vzniku a rozvoji fotbalového oddílu v malé obci jako je Úsilné. Jeho zkušenosti, láska k fotbalu a obětavost byly po celých 20let zdrojem úspěchu v jeho rodné obci. Lze říci, že celý svůj život zasvětil fotbalu.